Last vampire 1
Je jedna ráno a znovu se objevila vražda stejného typu jako ty předešlé, už mi to leze na mozek sem unavená a nevyspalá. A je mi zima ani kafe jsem si nedala.
Hodiny ukazovaly jednu ráno, ztichlými ulicemi pochodovala malá postava asi 20-ti leté dívky. Hnědé vlasy pod ramena vlály společně s jejím černým pláštěm.
„ Kde je tělo?“ zeptala se sotva vešla do hotelového pokoje ve 12 patře luxusního hotelu.
„V koupelně slečno Hirugashi“ odpověděl jí jeden z kriminalistů. Zula si své černé boty a rozešla se ke koupelně.
Na podlaze pod umyvadlem leželo tělo mladé ženy, mohlo jí být kolem dvaceti.
„ Čas smrti?“ zeptala se a shrnula jí tmavé vlasy z krku. Ano ty dvě malé ranky.
„ Před hodinou“ odpověděl jí soudní doktor Kail Hiroki „ Tělo je bez krve“ dodal. Povzdechla si. Opět jako vždycky, vypadalo to jakoby tady řádili upíři, ale na ty nevěřila a snažila se najít nějakou stopu vodítko cokoliv, ale nic. Beze stopy.
„ Víte aspoň jméno, jak se sem dostala a další podrobnosti?“ zeptala se klidně a přikryla jí černým igelitem. Pátá oběť toho podivného vraha, ale ona ho najde a zničí.
„ Jmenuje se Kaori Tensu, bylo jí dvacet jedna. Dědička hotelového impéria Sogaku“ ozval se jeden z kriminalistů a podal jí složku.
„ Jejího otce jste už informovali?“ zeptala se a nahlédla do složky.
„ Ne ještě ne nechceme ho budit“ odpověděl jí.
„ A mně klidně budíte, aspoň kafe mi udělejte“ odsekla a sedla si na podlahu, nohy k bradě a listovala složkou. Mladá, krásná, bohatá stejně jako všechny ostatní. Ten vrah na ně má zasednuto, musí používat nějaký zvláštní druh zbraně. Zabodne jí do tepny a oběť pak vykrvácí, ale kam se poděje ta krev? Natáčela si vlasy na prst a přemýšlela.
„ Zavolejte mi až určíte příčinu smrti. A známky boje?“ zeptala se a zadívala se na doktora. Zavrtěl hlavou a zavřel dveře od koupelny.
A bez známek boje. Zdálo se jí to čím dál podivnější.
„ Recepční říkal, že přišla s nějakým mužem a šli hned nahoru.“ Řekl jeden z policistů a podal jí hrnek kávy a misku s kostkami cukru.
„ Popis máte?“ zeptala se, vzala kostku cukru mezi ukazováček a palec a hodila jí do kávy, takhle to opakovala s dalšíma dvěma, stejným způsobem vzala lžičku a zamíchala to.
„ Říkal, že byl vysoký, černovlasý a vypadal velice mile a ochotně“ řekl mezitím, kdy si míchala kávu.
„ Viděl ho odcházet?“ zeptala se a usrkla z hrnku.
„ Ne neviděl“ zavrtěl hlavou.
„ V tom případě máme vraha. Zjistěte podrobnější popis kde spolu byli a najděte ho“ rozkázala a napila se znova. A mám tě. Projelo jí hlavou a potěšeně se usmála. Ale zdálo se jí divné, že se tentokrát nechal vidět. Že by ten muž byl pouze návnada abychom ho nenašli?
Usrkla znova a vstala, potřebovala najít stopy. Odhrnula závěs sprchového koutu, u odtoku pěna, takže se před smrtí vykoupala, aspoň umřela čistá.
Vyndala si lízátko z kapsy, rozbalila a dala do pusy. Červená jsou její oblíbená. Od sprchového koutu přešla ke dveřím, po detailech si je prohlížela tak vysoko jak jí její výška dovolila. Zaschlá voda. Musel jí opřít o dveře. Otočila se a podívala se kde přibližně leželo tělo. Dva metry odtud, proč jí nenechal u dveří? Pokud jí teda nezabil až tady, možná něco viděla. Zamyslela se a zacucala lízátko, přešla k zrcadlu a dívala se do něj, snažila se něco najít.
„ V sousedním pokoji slyšeli výkřik, ale nevěnovali tomu pozornost“ oznámil jí Alex, kriminalista, který s ní na tomto případu dělal a zároveň byl jejím přítelem.
„ Čas?“ zeptala se klidně.
„ Okolo půlnoci“ odpověděl.
„ Jak ten výkřik zněl?“ vyndala si lízátko z pusy.
„ Prý vyděšeně“ odpověděl. Kývla hlavou a podívala se do zrcadla až teď si všimla vody v umyvadle.
„ Říká se, že upíří se v zrcadle nevidí, že ano?“ zeptala se zamyšleně.
„ Jo říká se to. Snad si nemyslíš, že tu řádí upír.“ Zeptal se trochu posměšně.
„ Nechci si to přiznat, ale vše tomu nasvědčuje, podívej se k oknu.“ Ukázala na okno. Přešel k němu.
„ Podrážka“ hlesl.
„ Ano, copak by normální člověk dokázal skočit z 12 patra aniž by se mu něco stalo?“ zeptala se klidně. Naklonil se z okna. Žádný parapet ani hromosvod u toho okna nebyl, jen hladká stěna dolu. Oči rozevřel dokořán a otočil se na ní.
„ Je to bláznovství, musel odejít jinudy“ mluvil rozpačitě a těkal očima po místnosti.
„ Odejít ho neviděli a zevnitř jak jste řekli, bylo zamčeno“ řekla klidně a napila se kávy. Strnul a podíval se z okna.
„ Nesmysl“ vydechl.
„ Také jsem si to říkala, ale po tom co jsi mi řekl o tom výkřiku. Ležela u umyvadla a nad ním je zrcadlo a v umyvadle je napuštěná voda. Čistá“ řekla klidně, v očích se jí jiskřilo jako pokaždé, když měla stopu.
„ Něco tu nehraje“ řekl a rozhlídl se.
„ Ano minule nám nenechal žádnou stopu až na jednu. Otevřené okno. Podle mě ho někdo dnes vyrušil. Asi recepční, volal Vás on, že?“ zeptala se. Alex jen kývl.
„ Výborně, jdi spát já půjdu taky v osum ráno u mě doma vezmi všechny papíry. Mi ho najdeme a necháme upálit na slunci“ usmála se, konečně měla stopu. Dopila kafe a vylezla z koupelny.
„ Slečno Hiragushi můžeme?“ zeptal se jeden kriminalista s foťákem. Kývla a během pár chvil se vypařila, potřebovala spát. Tentokrát měla neuvěřitelně dobrý pocit, že už konečně na něco kápla.
„ Leno, počkej“ vykřikl Alex, otočila se.
„ Mám vzít i složku ostatních obětí?“ zeptal se.
„ Jistě“ kývla, přehodila přes sebe kabát a znova se vydala do studených, ranních ulic tentokrát už domů.