" Wicki kam si mi dala vločky?" rozkřikla se Cindy, po půl hodině neúspěšného hledání .
" Nevim já je nejim" odsekla Wicki poslední dobou se neustále hádaly klidně i o blbostech.
" Je vůbec něco co ty víš sakra? Pospíchám a ty nejseš schopná dát ty vločky pokaždé na jedno místo" zakřičela Cindy a teď pro změnu hledala tašku s dokumenty, které potřebovala odevzdat.
" Jistě všechno svěď na mně. Je to snad moje vina, že si neumíš uklízet svoje věci? Chováš se jak malý dítě" vykřikla Wicki. Cindy se na ní otočila s vražedným pohledem ty slova jí připomněli její temnou minulost na, kterou nerada vzpomínala.
" Jediný dítě jseš ty a já nemám čas tě vychovávat. Vypadni" sykla Cindy a rukou ukázala na dveře. " Až se vrátim nebudeš tady" dořekla klidně vzala věci a odešla. Wicki zkoprněle stála a nechápala co jí tak vytočilo. Navíc ten ton hlasu a pohled. Scvrknul se v ní žaludek, ale nechtěla jí být na obtíž. I přes protesty jejího svědomí a slzy, které jí tekli z očí sbalila svých pár věcí a zamkla za sebou dveře, které jí oddělovali od nejhezčích tří měsíců jejího života.
all we need is fantasy
all to be we want to be
Vešla do prázdného domu a zničeně se opřela o dveře až teď jí došlo co udělala. Vždyť ona jí vyhodila. A všechno to byla jen její chyba. Nedělala nic jiného než pracovala a když už spolu mluvili začali se hádat. Všechno jen kvůli jedný pitomý knize. Sedla zničeně do křesla a koukala do tmy před sebou. Nechtěla uvěřit, že tam není ta dívka s krásnýma očima, povzbudivým úsměvem a hlasem. Ani nevěděla kam šla. Ale brečet nebude. Kdyby jí řekla něco ze své minulosti tohle by se nestalo.
Zvedla se a rozeběhla se ven. Snažila se jí najít. Běžela všude tam kde spolu byli. Proběhla snad celou Hiroshimou, ale Wicki nikde. Ptala se snad milionu lidí jestli jí neviděli, ale všichni zavrtěli hlavou.
Domů se vrátila až v poledne padla na gauč a se slzami v očích vyčerpáním usnula.
" Cindy co je ti? Cindy" někdo s ní klepal, ale když otevřela oči spatřila Samantha se starostlivým výraze, ale Wicki nikde. Sedla si a setřela si slzy z tváří.
" Co se stalo?" zeptala se Sam a sedla si vedle ní.
" Vyhodila jsem Wicki" vydechla nepřítomně a držela se aby se znovu nerozplakala.
" Konečně ses zbavila přítěže tak můžeš znova normálně pracovat" Sam byla evidentně nadšená, už od začátku nesouhlasila s jejich vztahem. Cindy nedokázala nic říct. Neměla sílu se hádat.
" Zítra odjíždíme do Tokujamy mám pravdu?" zeptala se Cindy.
" Jo v osum ráno ta…" vychrlila ze sebe nadšeně, ale byla přerušena.
" Tak vypadni chci se vyspat" řekla chladně Cindy a šla do ložnice jak zabalit svoje věci tak se vyspat.
This is the silent place
Where everybody speaks the same
Druhý den na tiskové konferenci v Tokujamně. Konference se týká nové knihy s názvem Silent Place:
Blesky z fotoaparátů jí znervózňovali všude tolik, novinářů . lidí, které četli její knihu, ale o ní samotné neví nic. I obklopena těmi všemi byla sama. Bez Wicki není nic.
" Slečno Mayuri jak se Vám psala tato kniha?" zeptal se jeden mladý novinář.
" Jak se vám bude psát článek o této konferenci pane? Asi špatně, když Vám neodpovím na Vaše dotazy, ale mně se tato kniha psala dobře i, když jsem se nedozvěděla všechno co jsem chtěla" odpověděla, byla z nich už unavená. Hodinu odpovídat na jejich dotazy, které se příliš nemění a mít čtvrthodinový proslov o tom co psala i když to víc jak polovina sálu četla.
" Myslíte si, že kniha bude mít úspěch?" zeptala se jedna novinářka. Cindy sklopila hlavu a chvíli sledovala mikrofon.
" Víte i kdyby si tuto knihu koupilo celé japonsko včetně vlády a nekoupila si jí jediná osoba pro, kterou a díky, které je tato kniha psaná tak pro mě nebude mít sebemenší hodnotu. A i kdyby kritika na mou knihu byla ve všech směrech příznivá a ta osoba mi řekla "Nemáš talent, je to hrozný" tak to bude hrozný, protože to řekla Ona. A pro mě to má větší cenu než milion chvalitebných článků psaných lidmi na, kterých mi nezáleží." Řekla klidně a prohlížela si ti lidi v sále. Pro ty lidi psala? Nezná je a vůbec jí nezajímají. Dělá to kvůli penězům. V tom jsou, byli stejné.
Slyšela slabé odkašlaní, které prolomilo ticho jejího proslovu ještě dřív než se nějaký novinář stačil zeptat kdo ten člověk je.
" Dáváte mi možnost kritizovat Vaši knihu, slečno Mayuri. A já toho využiji. Ovšem nebudu kritizovat její obsah, ale vaši práci" řekla dívka stojící na druhé straně sálu. Všichni ztichli a poslouchali Cindy se dívala do těch jejích očí a srdce jí bušilo jak bicí při rockovém koncertě ( To je přirovnání tak romantické chvíle XD) " Hodiny jste u toho seděla unavená a vyčerpaná a nepřestávala jste psát. Psát minulost lidí kolem Vás, ale co Vaše minulost? Tu tajíte i za cenu svého života a neřeknete to nikomu. Jste zarputile tvrdohlavá a odháníte od sebe lidi co Vás milují. A tím jsem si jistá. Miluji tě Cindy a chci o tobě vědět všechno úplně všechno" fotoaparáty se rozfotily na plno. Cindy obešla stůl a šla naproti Wicki, byla jako zhypnotizovaná, ale neuvěřitelně šťastná. Teď jí nezajímalo okolí, ono jí nezajímalo nikdy. Všichni novináři ustoupili aby jí uvolnili cestu.
" Miluji tě Wicki. Vrať se mi" hlesla a políbila ji přede všemi.
" Já tě nevyhodila" šeptla a přitiskla se k ní a jejím rtům jak moc jí těch pár hodin chyběla si nedokáže představit.
This is the silent place
Where people stare but cannot see
Slavná spisovatelka Cindy Mayuri je lesba.
Cindy Mayuri ( 20 ) je slavná spisovatelka, která píše romány o skutečném světe. Napsala například Jihaku street, Damn angel a další. Její poslední dílo Silent Place přineslo, ale i těžké přiznání o tom, že Mayuri-san je lesba. Žije s Wicki ( 17 ), která patří mezi děti ulice.
Zajímalo by mně jestli tento vztah bude mít budoucnost. Vztah slavné bohaté ženy s pouliční dívkou. Rozhodně to bude velmi sledované téma a ty dvě si jen tak neodpočinou………..
" Jsem doma" ozval se šťastný hlas ze dveří. Wicki pracovala v knihovně.
" Ahoj" ozvala se Cindy odložila noviny a podívala se na stůl s albumen. Byla připravená jí říct svou minulost. Svěřit se jí s tím kdo doopravdy je. A pokud bude schopná to přijmout a být s ní dál tak Katarin z Jihaku Business neměla pravdu a jejich vztah bude mít budoucnost.
" Jak ses měla?" zeptala se jí a opětovala jí pusu.
" Výborně ta práce mně strašně baví" usmála se Wicki a sedla si. "Co je to?" zeptala se a ukázala na album. Cindy se zhluboka nadechla a vzala to k sobě.
" Střípky mé minulosti." Vydechla a Wicki se rozzářili oči. " Řeknu ti celou mou minulost, ale varuji tě už to nebude jako dřív. Možná odejdeš, když se dozvíš kdo jsem" pokračovala Cindy.
" Neodejdu miluji tě." Usmála se Wicki povzbudivě.
*-*
(Kaori, 20. 5. 2009 15:03)